Hyperspektrální data

ASTER, Hyperion

Hyperspektrální data představují speciální kategorii dat. Snímky jsou pořízeny ve velkém množství (stovkách) velice úzkých spektrálních pásem, většinou v intervalu od 0,4 do 2,5 µm se šířkou pouhých 10 nm (proti tomu pásmo Landsat má šířku od 60 do 260 nm). Díky úzkým pásmům máme velice podrobnou informaci o odrazivosti záření pro jednotlivé vlnové délky elektromagnetického spektra a můžeme tak s vysokou přesností určit materiál, od kterého se záření odrazilo.

ASTER

Senzor ASTER patří spíše na hranici mezi hyperspektrální a multispektrální data, protože má „pouhých“ 14 spektrálních pásem – tři ve viditelné, šest v blízké infračervené a pět v termální části spektra. Díky množství infračervených pásem jsou však data vhodná pro vegetační analýzu, klasifikaci zemského povrchu a často se snímky využívají také k nejrůznějším geologickým průzkumům. Tepelná pásma senzoru ASTER pak umožňují zjišťovat teplotu zemského povrchu. K dispozici je také digitální výškový model vytvořený ze stereopárů snímků s prostorovým rozlišením 30 m.

Hyperion

Senzor Hyperion družice EO-1 snímá na 242 velice úzkých spektrálních pásmech v rozsahu 427–2395 nm. Díky velkému množství pásem získáváme podrobnou spektrální signaturu – křivku závislosti odrazivosti záření dopadajícího na zemský povrch na hodnotě vlnové délky. Tato signatura nám umožňuje přesně identifikovat materiál na družicovém snímku. Můžeme tak vyhledávat konkrétní zájmové materiály jako jsou horniny a minerály nebo specifický vegetační pokryv.

 

 

ASTER

Hyperion

Datum vypuštění

18. 12. 1999

21. 11. 2000

Provozovatel

NASA

NASA

Spektrální rozlišení

520–11650 nm

357–2579 nm

Prostorové rozlišení

VNIR 15 m

30 m

SWIR 30 m

30 m

TIR 90 m

 

Radiometrické rozlišení

8bit (VNIR a SWIR), 12bit (TIR)

16bit

Doba oběhu

16 dní

16 dní

Čas přeletu (lokální čas)

10.30

10.15

Inklinace

98,5 °

98,2 °

Velikost scény

60 × 60 km

7,5 × 100 km

Výška orbity

705 km

705 km